Šepot vln (2. díl)

10. března 2012 v 19:00 | Plex |  Příběhy
Moje iluze o krásné malebné pláži se ihned rozpustily. Zůstala jsem jen stát na okraji písčité plochy s otevřenou pusou.
Jestliže Laura říkala, že je přes den na pláži dost plno, tak se mýlila. Dost plno je totiž slabé slovo.
I když bylo už půl čtvrté odpolední, slunce očividně nemělo ani ponětí přestat neúprosně zářit. Svými ostrými paprsky zbarvovalo kůži polonahých těl doruda. Jestli jste se chtěli dostat k moři, neměli jste téměř šanci. Přes barikádu zpocených lidí to vyžadovalo opravdovou průbojnost.
Pod slaměnými slunečníky se na lehátkách líně povalovaly starší obtloustlé dámy, nápadně připomínající mrože, užívajíc si odpolední siestu. Na vlnách se vznášeli polonazí lidé. I když nejsme na nudapláži, sem tam se tu objevil nějaký nudista, který si to rázoval mezi slunečníky. Hudba, děti i otravní racci řvali z plných plic. Mísil se tu pach ryb, soli, potu i opalovacího krému, až se mi z toho udělalo mdlo. Tomu se říká chaos.
"Lauro?" zařvala jsem do baráku, zrovinka když jsem se zase vrátila.
"Copak se děje, sestřičko?" optala se sestra medovým tónem.
"Vždyť ta pláž stojí za hov… Za nic!"
"Můžu za to? Říkala jsem ti, že přes den je to katastrofa. Ale jsou tu i jiné pláže, kde kromě místních nikdo není. Musíš jenom umět hledat, víš?" odpověděla. Na mou odpověď ani nečekala a pokračovala ve vybalování. Tak jsem se taky chopila svých zavazadel a šla se ubytovat do malého podkrovního pokojíku.
S vybalováním jsem se nepatlala. Věci jsem ledabyle naskládala do skříňky, převlékla se do tyrkysových plavek, přes které jsem si ještě přetáhla pruhované tílko a riflové šortky. Na nohy jsem obula sandály a světle hnědé vlasy jsem si stáhla do culíku.
Vyhlédla jsem z okna. Měla jsem výhled přímo na Sakuřin výběh. Bylo na klisně vidět, že už se otrkala. Pásla se poblíž přístřešku a vypadala, že jí nic nechybí. Malý výběh jí starosti nedělal a ani vedro jí nevadilo.
Po ujištění, že je klisna v pořádku, jsem vylovila z příruční tašky svůj laptop. O internet jsem starost neměla, bezdrátové připojení v domě nechybělo. Uvelebila jsem se na posteli, což byla matrace položená na zemi, a surfovala jsem po internetu.
"Večeře!" ozval se náhle Lauřin hlas z kuchyně. No, náhle to nebylo, po zkontrolování času na obrazovce počítače jsem zjistila, že je půl šesté. Zaklapla jsem laptop a sešla po schodech dolů do jídelny.
Petr se už ládoval obloženými chleby a pozdravil mě kývnutím hlavy. V černém triku, které se mu hodilo k tmavým vlasům a očím mu to opravdu slušelo. I když Petra znám dlouho, až teď jsem si uvědomila, jaký má Laura dobrý vkus.
"Tak co, už jsi byla u moře?" zeptal se, jakmile jsem usedla ke stolu.
"Jo. Bylo tam hrozně lidí, tak jsem se tam zdržela jen chviličku. Po večeři asi půjdu se Sakurou na procházku, tak se půjdu podívat na nějakou jinou pláž."
A tak jsem taky udělala. Nasadila jsem Sakuře červenou stájovku, ke které jsem připevnila vodítko. Prošly jsme zahradou a pak pokračovaly po staré asfaltce, která byla mírně z kopce, krokem dolů na pláž.
Teď už tady bylo vylidněno. Zula jsem si sandály a ukryla je pod kámen, protože se mi je nechtělo tahat s sebou. Nohy se mi bořily do písku, který už dávno vychladl. Kráčely jsme mezi lehátky a slunečníky vstříc moři.
Racci již utichli, ba dokonce i moře se uklidnilo. Drobné vlnky zpestřovaly průzračnou hladinu. Nad mořem se skláněl oranžový kotouč slunce, odrážejíc se v hladině. Obarvovalo beránky na obloze na růžovou barvu.
Moje bosé chodidla a Sakuřina kopyta se dotkla vody. Sakura sklonila hlavu. Bílá hříva se dotýkala hladiny. Jakmile ale klisna poznala, že je voda slaná, překvapeně ji přestala pít.
Sakura vypadala v osvětlení západu slunce překrásně. Její zlatá srst se leskla a téměř to vypadalo, že sluneční paprsky odráží. Konečky bílé hřívy měla mokré. Najednou jsem dostala chuť se jí vyšvihnout na hřbet. A to jsem taky udělala. Neměly jsme sedlo ani uzdečku, tak jsem se jen přidržovala hřívy. Kráčely jsme po pláži podél moře. Pobídla jsem klisnu do klusu a po chvíli i do cvalu.
Chtělo se mi křičet radostí. Cválat po pláži při západu slunce, to byl vždycky můj sen. Sakura se hnala podél moře, až jí od kopyt létaly drobné kapičky slané vody. Za sebou zanechávala otisky neokovaných kopyt, které se hned zalily vodou a zmizely.
Dorazily jsme před vysokou světlou skálu porostlou nízkými keříky. Všimla jsem si, že na jejím vrcholku se majestátně tyčí starý, zřejmě již nefunkční maják. Nebyl ani nijak vysoký. Vypadal opuštěně, protože okýnko na jeho vrcholku bylo rozbité a celá stavba byla porostlá mechem a jinými travinami.
Skálu jsme obešly krokem. Ocitly jsme se na jiné pláži, která byla bez slunečníků a lehátek. Tak tohle bude jedna z těch méně známějších pláží. Byla ohraničená nízkými skalisky. A vtom jsem si všimla, že z vrcholku jedné nízké členité skály stoupá dým. Dým, neznamená to náhodou volání o pomoc?

Diskuze:
Jaký máš na příběh názor?
Co si myslíš, že bude důsledkem dýmu?
Co si myslíš, že se stane dál?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 speedhorses speedhorses | Web | 10. března 2012 v 19:11 | Reagovat

1, Skvělý, vždy se do zoho za čtu a nemůžu přestat, další díl !! :-)
2, Netuším, nechám se překvapit ... :-)
3, Asi Linda se Sakurou půjdou za tím dýmem :-D

2 Gabča Gabča | 10. března 2012 v 20:04 | Reagovat

1. Ten příběh je nej!
2.Táborák?
3. Když si myslela že někdo volá o pomoc tak tam asi pojedou ne? :)

3 terybery terybery | E-mail | Web | 11. března 2012 v 7:10 | Reagovat

ahoj,
psala si mi jestli se nechci zpřátelit
taj¨k tady je opově'd:
jasně :)
napiš mi ještě na blog abych věděla jestli si tě mám dát do SR :)

4 ssstable ssstable | Web | 11. března 2012 v 11:27 | Reagovat

Ahoj,
přidala by sis mě, prosím, do SR? :-D
Díky ;-)

5 CuPy CuPy | 11. března 2012 v 15:23 | Reagovat

Je to krása,mořeeeee..ach joooo..stejně je to dálka i když to rychle uteče :D
Někdo si zapálil vlasy ? :DDD
Rozklusají se na pomoc člověku co si zapálil vlasy..ehh.ne zjistí co je příčina dýmu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama