Šepot vln (1. díl)

10. března 2012 v 10:00 | Plex |  Příběhy
"… A určitě se ti tam bude líbit, přes den je sice na pláži dost plno, ale jsou tam i různá zákoutí, kde není ani noha… Posloucháš mě, Lindo?"
"Moře!" vykřikla jsem nadšeně jako malé dítě. I když nejsem u moře poprvé, vždy mě pohled na tu nekonečnou azurovou plochu dočista uchvátí.
"Jsi úplně mimo," zkonstatuje sestra dotčeně.
"Ty se mi divíš?" odpovím otázkou. "Ty tu žiješ, tak to tu znáš, ale já jsem tu poprvé, tak si snad můžu ten pohled vychutnat, ne?"
I když její výklad pouštím jedním uchem tam, druhým ven, jsem jí nesmírně vděčná, že mě bere sem, k moři. Většinu času tady se svým přítelem Petrem žije, ale občas zavítají i k nám, do Česka. Třeba teď tam byli na tři týdny. A když se vraceli zpátky do Středomoří, rovnou mě a mojí klisnu Sakuru nabrali a vzali na celý červenec s sebou.
"No tak, kdy už tam budeme? Víte, jaké musí být Sakuře vedro?" zeptám se netrpělivě asi po půl hodině.
"Neboj," odpoví Petr, "posledních deset kilometrů a jsme tam."
A opravdu. Auto zastavilo na písčité cestičce vedoucí k malému, ale pěknému cihlovému domku. Za ním se rozprostírala malá zahrada. Borovice, olivovníky, opuncie a další jižanské rostliny tvořily přírodní barikádu od ostatních domků, kterých tu bylo dost.
"Tak jaké jsou dojmy?" zeptala se Laura, moje sestra.
"Asi tu začnu bydlet s vámi," řekla jsem od srdce upřímně.
Pak jsem konečně otevřela dveře od auta. Horký vzduch mě uhodil do nosu. Obešla jsem auto ke koňskému přívěsu. S Petrovou pomocí jsme sklopili rampu. Sakura už netrpělivě koukala ven. Byla jsem na ní pyšná, že cestování snáší tak dobře.
"Pojď za mnou, ukážu ti, kde Sakuru ubytuješ," pokynul mi Petr poté, co jsem klisnu vyložila.
Obešli jsme dům, prošli maličkou zahrádkou a ocitli se na malé stinné travnaté ploše, která byla zvlášť obehnána obyčejným prkenným plůtkem a s malým dřevěným přístřeškem.
"Tak, to je ono. Vím, není to nic moc, ale snad ti to provizorně poslouží. Plot jsem jen tak sbil a přístřešek před tím sloužil jako kůlna," řekl Petr téměř omluvně.
"Moc děkuju, to jsem ani nečekala," řekla jsem nadšeně. "Myslela jsem, že Sakuru přes noc někde uvážu, ale ty sis s tím dal takovou práci… Děkuju!"
Poté Laura donesla kýbl vody pro Sakuru. Ta do něj ponořila nos a hltavě se napila. Zbavila jsem klisnu bandáží a deky a zpocené koňské tělo jsem pořádně vyhřebelcovala.
Sakura vypadala unaveně. Kdo by taky ne, po tak dlouhé cestě. Zabydlela se v přístřešku. Nechala jsem jí o samotě a šla jsem okouknout moře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chevaulinka chevaulinka | Web | 10. března 2012 v 11:05 | Reagovat

wau vypadá to jako super příběh!!! Petr je moc hodný že to pro ni stloukl...

2 Schleichovka Schleichovka | E-mail | Web | 10. března 2012 v 11:49 | Reagovat

jj, sedmikrásky super---- zminulího roku XD

3 speedhorses speedhorses | Web | 10. března 2012 v 12:04 | Reagovat

Týjo, úžasný... Máš opravdu talent na psaní ... :) ... Moc mě to baví číst :) Co nejdřív, další díl !! :)

4 CuPy CuPy | 11. března 2012 v 15:28 | Reagovat

Sakura je moc pěkné jméno,živě si ten nádherný domek představuju :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama