Únor 2012

Barzoj

29. února 2012 v 17:10 | Plex |  Zvířata
Asi si teď říkáte; co to je?
Barzoj je plemeno psa. A proč to sem vlastně píšu? Protže vás chci s tímto překrásným stvořením seznámit.
Barzoj, také nazývaný jako ruský chrt, byl nejspíše vyšlechtěn z arabského chrta Saluki zkříženého s ovčáckými psy. Dříve lovil vlky a patřil jen bohatým ruským šlechticům, takže tyto psy neměli chudí lidé rádi a později téměř všechny barzoje vyvraždili. Přesto se některé kusy podařilo zachránit.
Barzoj je pes velmi citlivé povahy. Nesmíte na něj křičet, nedejbože bít, jinak se "zablokuje" a bude vás plně ignorovat. Jeho výcvik je středně náročný.
Toto plemeno ale nepatří k těm, které se líbí všem lidem. Má hodně dlouhé nohy, malé uši, dlouhou a mírně klabonosou hlavu, je štíhlý a vysoký s poměrně dlouhou srstí. Přeci jenom je to chrt, pes, kterého si buď zamilujete na první pohled nebo se vám moc líbit nebude.
Já barzoje sice nemám, ale hrozně, hrozně moc bych ho chtěla. Je tak nádherný! Není to sice plemeno moc časté, ale vždy, když ho občas někde vidím, nemůžu se na něj vynadívat. Ty pohyby, ty dlouhatánské nohy, ta srst, no prostě všechno.
Tady máte pár obrázků, abyste věděli, jak vypadá ten nejkrásnější pes (teda alespoň pro mě):
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.



Pište vaše názory! ;)

Co z čeho?..

27. února 2012 v 19:44 | Plex
Ahoj. Chtěla bych vás poprosit o menší radu. Začínám si víc šetřit a chtěla bych se s vámi poradit, jestli si mám za to nakupovat Schleichy, nebo si koupit the Sims 3 pets? Schleichové sice asi příjdou levněji, jenže už nemám potřebu si kupovat nové, mám teď asi padesát modelů včetně ostatních zvířat i lidí, a to mi stačí. Ale zase kdybych si koupila TS3 pets, tak to výjde dráže a ještě budu od rána do noci sedět u kompu a pařit :D. Zase bych pak ale dělala různé komiksy a tak. Prosím, poraďte. ;))

Poslední, rozhodující kolo GPPF

26. února 2012 v 13:35 | Plex |  Soutěže
Máme tu poslední kolo GPPF, které rozhodne o vítězi. Bude to Mishel, nebo Bobeška? Hlasovat můžete v anketě pod tímto článkem. Hlasovat se bude do PONDĚLÍ 5.3.2012. Holky, zatím si shánějte hlasy. Jako každé kolo vám i já udělím body za fotky. Poté sečtu všechny body, které jste během soutěže získaly a z těch vypočítám průměr. K průměru připočtu hlasy, které jste získaly v anketě. Ta, která bude mít největší počet bodů a hlasů, vyhrává.
A jaká bude pro vítězku cena? Můžete si vybrat ze dvou možností: Sadu několika vlastnoručně vyrobených dek různých barev a tvarů pro Schleich koně, nebo vyřazenou Schleich kočku (obrázek tady)
Zadání tohoto kola bylo PŘEKONÁVÁNÍ PŘEKÁŽKY. A jak si s tím naše soutěžící poradily? Podívejte se sami.

Jméno koně:Esprit
Plemeno: Andaluský kůň
Značka: Schleich
Majitel: Mishel
Fotka:
Hodnocení: Zajímavé, pěkně zvolený kůň. Možná by byl lepší pohled ze země, ale jinak nemám co vytknout.
Body: 7,5/10

Jména koně:Big Chex to Cash
Plemeno: AQH
Značka: Breyer
Majitel: Mishel
Fotka:
Hodnocení: Sice je úhel pohledu zajímavý, ale zase není poznat, co se na fotce děje. Kdyby nebyla jezdyně předkloněná, nepoznala bych, že kůň skáče. Nikde nevidím překážku. Lepší by bylo, kdyby byla fotka focená venku.
Hodnocení: 5/10

Jméno koně: Ďábel
Značka koně: Schleich
Věk: 5 let
Plemeno: Morgan x Mustang
Majitelka: Bobeška
Hodnocení: Hezké, jednoduché. Pěkné prostředí. Kůň je u překážky možná až moc blízko.
Body: 8,5/10

Mishel získala 7,5 a 5 bodů. Průměr je 6,25.
Bobeška získala 8,5 bodů.
Do komentářů napište, jakou cenu v případě vítěztví chete.

Sen

25. února 2012 v 19:20 | Plex
Vzpomněla jsem si na dnešní sen a rozhodla jsem se, že se s ním s vámi podělím:
S naší třídní jezdíme poměrně často někam na výlety, teď v květnu třeba jedeme do Anglie. A v tom snu se mi zdálo, že jsme s ní a naší třídou jeli na nějaký ranč, nebo co to bylo (ach, kdyby to byla skutečnost). Ten chlapík, co tomu šéfoval, nám prvně řekl něco o koních a pak nám oznámil, že pojedeme na vyjížďku. Řekl nám, ať ho následujeme, že si každý budeme moci vybrat koně, na kterém pojedeme. Já jsem byla samozřejmě tak natěšená, že jsem běžela ještě s pár dalšími spolužáky napřed do stáje, abysme zabrali nejlepší koně. Chvíli jsme se tam procházeli, a vtom mi do oka padl vysoký prokvetlý bělouš (na bělouše a grošák mám slabost). Měla jsem vybráno. Najednou se mezi dveřmi objevil ten chlápek a trochu nám vynadal, že v této stáji nemáme co dělat a máme jít za třídou, která už si své koně vybrala. Byla jsem zklamaná, že nebudu moct jet na tom krásném běloušovi, ale co nadělám. S chlapíkem jsme došli k menšímu zastřešenému výběhu, který sloužil jako společné stání. V něm bylo hodně, asi přes dvacet větších poníků. Skoro všichni to byli běloušové, ale bylo mezi nimi i několik strakošů a leopardů (appaloosa). Většina koní už ale byla zabraná ostatními spolužáky. Tak jsem si vybrala roztlomilého, spíše šedého bělouška a dala se do sedlání. Místo sedel nám ale dali jakousi podsedlovku, ke které byl připnutý podbřišník, ani třmeny to nemělo (to bych chtěla vidět, jak se ostatní, nezkušení spolužáci vyškrábali nahoru :D). Když jsme byli všichni pohodlně usazeni na hřbetech svých svěřenců, chlapík nám oznámil, ať ještě počkáme, že si ještě on zajde pro koně. Když odešel, začala jsem se předvádět, že jako jediná ze třídy umím jezdit na koni, a pobídla jsem poníka do klusu a klusala kolem ostatních :D. Učitelka nás všechny fotila, jako vždycky. No a pak sen skončil, už si jen pamatuji, jak učitelka přinesla druhý den do školy fotky a pochválila mě, že je vidět, že jako jediná ze třídy umím jezdit na koni. :DD

Jaro je tady :)

25. února 2012 v 14:02 | Plex
Letošní zima byla divná. Sníh napadl až někdy v polovině prosince, pak zase roztál, takže na většině místech byly neoblíbené Vánoce na blátě. Pravá zima přišla až někdy v pozdním lednu, to byly nelístostné a kruté mrazy. To ale vydrželo asi do poloviny února. Miluji ten pohled, když se podívám z okna a vidím, jak nás sníh pomalu opouští a ustupuje veselému slunci. Zvířata se probouzí ze zimního spánku, tažní ptáci se vrací z teplých krajin, rozkvétají stromy a květiny a dny se stále více prodlužují. To je symbol toho, že je tu jaro, naděje na teplé a slunné dny. Máme před sebou poslední čtyři měsíce školy a je tu léto. Prázdniny. Vedro. Válení se na pláži u moře, nebo aspoň na koupališti nebo u rybníka. Moje patnácté narozeniny. Páni, to to letí, vždyť jsem ještě před nedávnem tahala kačera. No a poté je tu podzim, moje nejneoblíbenější roční období. Zase začíná nový školní rok, pro mě poslední na základce. Dny se zkracují. Listí hraje všemi barvami. Počasí je stále více chladnější. Z nebe se snáší první vločky. Mrazík kreslí na okna nejrůznější obrazce a barví dětem tváře na růžovo. Je tady zima. Krajina se zahaluje pod bílou peřinu. Zvířata tvrdě spí zimním spánkem. Jsou tu Vánoce, čas klidu, míru a rodinné pohody. Dárky, cukroví a koledy. Po zimě je tu opět jaro a vše se opakuje.

Jéje, to jsem se rozvášnila! :D A to jsem chtěla jenom říct, že jsem ráda, že už začíná být teplo, což by stačilo napsat v jedné větě. :DDD
Ještě jsem chtěla říct, že jsme se včera vrátili z Rakouska, takže jsem opět na příjmu. Ráda bych udělala nějaký komiks nebo fotopříběh, nebo aspoň příběh, něco jako bylo Poprvé a naposledy. Zatím nemám nápady, ale pokusím se něco vymyslet. Chtěli byste? ;))

Vyjasnění

21. února 2012 v 20:02 | Plex
Ahoj. Mnozí jste četli ten příběh, který jsem napsala, je v předchozím článku. A chci říct, že jsem to nepsala proto, že mám něco proti dostihum!!! Já totiz dostihy miluju, na VP jsem byla 3x. Dostihy koním neubližují. Ano, občas se tam nějaký kuň zraní nebo dokonce zabije, ale uvědomte si, že kůň si muže zlámat nohu i při obyčejné vyjížďce nebo tréninku. A proto prosím dostihy neodsuzujte.
Omlouvám se, že teď moc nepíšu články a neobíhám, jsme v Rakousku a na pokoji nemáme WiFinu. Ted´ píšu z tátova mobilu, tak sorry za pravopisný chyby. ;))

Poprvé a naposledy

19. února 2012 v 17:41 | Plex |  Příběhy
UPOZORŇUJI, ŽE JE PŘÍBĚH POMĚRNĚ SMUTNÝ. KDO NECHCE, ČÍST NEMUSÍ! (je taky docela dlouhý, nechtělo se mi ho rozdělovat na více částí, ale pokud si ho přečtete, budu ráda :))
"Srovnejte se!" volal rozčíleně startér na žokeje, sedící na nervózně se vzpínajících koních.
Startér ještě chvilku čekal s rukou nad hlavu vztyčenou, ve které svíral vlaječku. Pak prudce máchnul směrem dolů a koně se tryskem rozběhli kupředu.
"A jubilejní sto třicátá Velká Pardubická je odstartována!" ozval se nadšený hlas komentátora z amplionů.
Hlasitě jsem si oddechla, ale pak jsem si znovu přiložila k očím dalekohled. Můj zrak se upínal na jediného koně-moji milovanou hnědku Panoramu.
Panorama patří mému tátovi, který ji zároveň i trénuje. Je to pro mě k neuvěření, že ta naše nenápadná kobylka právě teď běží Velkou Pardubickou a ještě k tomu patří k největším favoritům.
První tři překážky byly překonány bez problémů, ale teď se blížila největší hrozba. Taxis se před koňmi tyčil jako nedobytná hradba.
Polil mě studený pot strachu. Po celém těle mi vyskočila husí kůže. Pevně jsem stiskla tátovu ruku. Co když to Panorama nepřeskočí?
Desítka páru kopyt se odrazila od země. Sledovala jsem dalekohledem Panoramin výraz, když pod sebou spatřila ten zrádný příkop, který číhal za nevinně se tvářícím keřem. Natáhla nohy dopředu a bezpečně přistála za příkopem.
Samou radostí jsme s tátou vyskočili ze sedadla. Ona to zvládla! Přeskočila Velký Taxisův příkop bez zaváhání!
Radost ale rychle vystřídaly obavy. Irská lavice. Přiložila jsem si dalekohled k očím. Panorama na lavici vyskočila, ale jakmile spatřila ten prudký seskok dolů, zpomalila. Její žokej jí klepnul bičíkem. Panorama zatahala za otěže, ale nakonec celkem neohrabaně seskočila dolů. Tímto zdržením ale ztratila dost času a propadla se dozadu k posledním koním. Opět jsem se zaradovala, že zvládla další těžkou překážku.
Následoval Popkovický příkop. Tato překážka není tak komplikovaná jako Taxis, ale obavy se mnou pořád cloumaly. Panorama se pružně odrazila. Přeletěla překážku. Ale doskok mě donutil přestat vnímat všechno kolem.
Ještě předtím, než Panorama doskočila, přímo před ní na kluzkém povrchu uklouzly nohy nějakému ryzákovi. Zůstal ležet na boku přímo před překážkou. To už ale doskočila Panorama. Jak se snažila ryzákovi vyhnout, stejně jako jemu jí ujely nohy. Tím ztratila všechnu rovnováhu. Bezmocně se svalila přímo na ryzáka. Ten však rychle vstal a s krvavými šrámy pelášil pryč. Moje kobylka tam ale zůstala. Bezmocně ležela na boku. Nehýbala se.
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Bylo mi jedno, jak je tribuna vysoká. Prostě jsem přelezla zábradlí a skočila z té asi čtyřmetrové výšky dolů.
Dopadla jsem přímo mezi udivené diváky, sledující závod před tribunami. Ucítila jsem prudkou bolest v rameni, na které jsem dopadla. Ale to mi bylo úplně jedno, tak jsem se vyškrábala na nohy. I přes to, že se mě organizátoři snažili zastavit, přelezla jsem plot ohraničující dráhu a utíkala přímo k Panoramě.
"Sem nesmíš!" volal na mě někdo. Nevnímala jsem. Sesunula jsem se k Panoramě.
"Holčičko moje," vydechla jsem. Přes slzy jsem jí skoro neviděla, ale poznala jsem, jak má přední nohu nezvykle zkroucenou pod sebe. Její hrudník se přerývavě zvedal nahoru a dolů. Z růžového čumáku jí stékal pramínek krve. Hubu měla otevřenou a její oči mě smutně a bolestně pozorovaly.
Pořád mě někdo od ní odháněl se slovy, že tu nemám co dělat. Ale mezi těmi hlasy organizátorů a veterinářů jsem poznala tátův. "Nechte jí," řekl, "je to moje dcera. Jestli chce, ať tu zůstane." A pak si táta dřepnul vedle mě.
Panorama se na nás dívala a přitom chraplavě oddechovala. Pak si odfrkla a zvedla hlavu. Pokusila se vstát. Zraněnou nohu nedokázala ani pokrčit. Ta už jen bezvládně visela. Panorama neudržela rovnováhu a zase se svalila do mokré trávy.
Přistoupil k ní zavalitý veterinář a soucitně jí pohladil po čumáku. "Vypadá to, že si Panorama utrhla nohu, jak na ní při doskoku spadla. Myslím, že nám nezbývá nic jiného, než klisnu utratit."
Ta slova se mi žalostně rozezněla v uších. "Ne! To nemůžete!" řvala jsem. Slzy se ze mě valily jako vodopády.
Táta přikývnul a pak mě chytil kolem ramen. "Panorama teď nesmírně trpí," řekl třaslavým hlasem, "noha se jí už nespraví, to prostě nejde. Chceš, aby trpěla dál, nebo aby se jí konečně ulevilo?"
Pevně jsem sevřela rty. Podívala jsem se na tátu. Oči se mu taky leskly. Pak jsem se podívala na veterináře. Injekci už měl připravenou. A nakonec jsem pohlédla na Panoramu. "Ach holčičko, do čeho jsme tě to jenom dostali?" s pláčem jsem jí šeptala do hnědé srsti a hladila jí po čumáku. "Promiň, promiň, promiň," říkala jsem tichounce.
Veterinář si k ní dřepnul. Pohladil jí po krku a pak jí jemně vniknul ostrým hrotem injekce pod kůži.
"Sbohem, Panoramko," říkala jsem už téměř neslyšně pomalu dýchající klisně. "Nikdy na tebe nezapomenu."

CM hříbata

18. února 2012 v 21:39 | Plex
Na druhý pokus sem dávám tento článek. Dávala jsem ho sem už ráno, ale psalo mi to, že stránka nebyla nalezena. To bude asi ten důvod, proč to nikdo nekomentoval. :D
Takže CMkovala jsem dvě hříbata-hannoverské a arabské. Myslím,že se mi moc povedla, mám z nich fakt radost. Na fotkách sice vypadají divně, ale ve skutečnosti vypadají lépe.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Tak hééj! :D
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.....
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
No dobře..
.
.
Tadáá!

Hannoverské hříbě.

Pinto arab. No fůj, na tý fotce má divnou hlavu! :D

Večer nebo zítra chystám příběh. ;)

Hříbata

17. února 2012 v 20:34 | Plex
Royal

Mishelle

Lafee

Fairy Tail

Blueberry

Tosca

Sulejka

Fei Long


Valaši

17. února 2012 v 20:30 | Plex
Bonaparte


Harlekýn

Flavio

Burrito

Reggae


Björn

Amor




Nano